Podali jsme stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva

23. 1. 2015 Filip Nečas Energetika Vrácení solárního odvodu výrobnám do 30 kW

Ani po čtyřech letech strhávání solárního odvodu neexistuje žádný právní prostředek, kterým by se mohli výrobci elektřiny ze slunečního záření domáhat přezkumu, zda u nich v důsledku toho dochází k protiústavním dopadům či nikoliv.

Právo na majetek i právo na legitimní očekávání, které má v tomto případě podobu zákonem stanovené garance patnáctileté doby návratnosti, je přitom chráněno Úmluvou o ochraně lidských práv. Jakýkoliv zásah do těchto práv tak musí být přezkoumatelný prostředky, které mají poškození ve své dispozici, které jsou dostačující a zároveň účinné v praxi i v právu. Současný postup státu je s tímto v rozporu. 

Podali jsme proto za naše klienty dvě stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku.

Od čerta k ďáblu

Solární odvod byl zaveden koncem roku 2010 novelou zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie s účinností od 1. 1. 2011 a zatížil elektřinu ze slunečního záření vyrobenou v FVE uvedených do provozu v období od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2011 ve své podstatě 26%, resp. 28% daní.

Ústavní soud úpravu solárního odvodu shledal v květnu 2012 ústavně konformní s výhradou, že na jednotlivé výrobce elektrické energie ze slunečního záření může působit likvidačně a mít na ně tzv. rdousící efekt, jenž může být způsoben například porušením zákonné garance patnáctileté doby návratnosti.

Výrobci elektrické energie ze slunečního záření, na které solární odvod takto protiústavně působil, se začali domáhat přezkumu jejich věci postupem podle § 237 daňového řádu. Po téměř třech letech této praxe, kterou judikatura soudů uznávala za postup pro přezkum protiústavních účinků solárního odvodu, obrátil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu a prohlásil tento postup za nevhodný pro takový přezkum. Na místo něj určil jako prostředek přezkumu institut prominutí daně podle § 259 a § 260 daňového řádu.

Výrobci elektřiny ze slunečního záření ale nemohou využít ani jeden z institutů prominutí daně. Pro užití institutu prominutí daně podle § 259 daňového řádu nejsou ani dle současné judikatury splněny podmínky. Prominutí daně podle § 260 daňového řádu se oproti tomu vydává z moci úřední, přičemž ministr financí zjevně odmítá solární odvod tímto postupem prominout. Místo toho je ze strany finanční správy doporučováno výrobcům elektrické energie ze slunečního záření zažádat si o posečkání daně. Takový postup je však nedostačující, neboť protiústavní dopady solárního odvodu neřeší, pouze odkládá okamžik jejich působení.

K Evropskému soudu pro lidská práva

Podání stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku skýtá možná poslední šanci, jak se budou moci naši klienti, ale i další výrobci elektrické energie ze slunečního záření, domoci spravedlnosti.

Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva lze nicméně očekávat v horizontu až několika let. Pokud nám dá Evropský soud pro lidská práva za pravdu, budou muset jeho názor respektovat i české soudy a přezkum protiústavních dopadů solárního odvodu umožnit.

Filip Nečas

Advokátní koncipient

Potřebujete radu právníka týkající se energetiky?

Za váš byznys s čistou energií nasadíme všechny naše silné zbraně: dokonalou znalost legislativního prostředí, obchodních zvyklostí a trendů, orientaci v technických otázkách provozu a bohaté zkušenosti s postupem státních orgánů.

Obraťte se na nás

Ozvěte se nám