Nejvyšší státní zástupce neuspěl už v druhé žalobě. Licence zrušena nebyla

16. 2. 2015 Energetika

Krajský soud v Brně zamítl již dvě z žalob, které nejvyšší státní zástupce Zeman podal na zrušení licencí 22 velkých solárních elektráren. 

Jedná se o první dvě rozhodnutí ve věci, v níž nejvyšší státní zástupce požadoval zrušení licencí pouze z důvodu údajných nedostatků práce Energetického regulačního úřadu před jejich vydáním. V předchozích případech byly licence rušeny výhradně v návaznosti na trestní rozhodnutí, které v menší či větší míře zpochybňovalo legálnost udělení licence na konci roku 2010. 

V druhém rozhodnutí, které máme k dispozici, se jednalo o solární elektrárnu Jeníkov. Krajský soud v rozsudku smetl ze stolu všechny žalobní námitky nejvyššího státní zástupce.  Konstatoval, že ke zrušení licence by vedly pouze vážné důvody, které ale žaloba neobsahovala. Námitky nejvyššího státního zástupce označil zčásti za zcela irelevantní, zčásti za pouhé formální nedostatky práce ERÚ.

Pokud se soud v dalších rozhodnutích od svých právních názorů neodchýlí, budou i ostatní žaloby postavené na podobných argumentech, kterých je většina, zamítnuty. Proti rozsudku se státní zástupce ohradil stížností k Nejvyššímu správnímu soudu. Lze doufat, že se NSS přikloní k racionálním a pečlivě odůvodněným závěrům Krajského soudu.

Které závěry soudu stojí za pozornost? 

1. Vlastník elektrárny nemusí prokazovat vlastnické právo k pozemkům

Soud odmítl námitku nejvyššího státního zástupce, že vlastník elektrárny měl v řízení prokázat vlastnické právo k pozemkům, na nichž FVE stojí. Konstatoval, že u staveb výroben elektřiny, které se nezapisují do katastru, není nutné vlastnické právo k pozemkům prokazovat. Častá praxe ERÚ, který nutil žadatele o udělení licence překládat výpisy z katastru nemovitostí, se tak neopírala o požadavky zákona. 

Podobně se soud vypořádal i s námitkou žalobce, že licence neměla být vydána na 25 let, ale pouze na dobu zkušebního provozu výrobny stanovenou v rozhodnutí stavebního úřadu, neboť jen po tuto dobu měl výrobce v době udělování licence právo tuto výrobnu užívat. Zákon neumožňuje podle soudu vydat licenci na kratší dobu, pokud vlastnictví výrobny držitelem licence není časově omezeno.

2. Dílčí nesrovnalosti v označování pozemků nezpochybňují skutečné umístění provozovny

Další námitka žalobce se týkala toho, že označení pozemků parcelním číslem v žádosti o licenci se neshoduje s označením v revizní zprávě a na licenci samotné. Žalobce rovněž namítl, že výčet pozemků v licenci není úplný a nezahrnuje některé pozemky, na nichž je výrobna umístěna. Soud v této věci konstatoval, že licence má charakter oprávnění k podnikání a nenahrazuje povolení stavby výrobny, pro něž je podstatné umístění stavby ve vztahu ke konkrétním pozemkům. Jelikož stavební úřad vydal pro předmětnou stavbu příslušné stavební povolení, přičemž před vydáním rozhodnutí provedl kontrolní prohlídku, při níž mohl ověřit soulad podkladů pro vydání povolení se skutečným umístěním stavby, pak případné dílčí nesrovnalosti v označování pozemků nezpochybňují skutečné umístění provozovny. Přemrštěný důraz na přesné označování pozemků v licenci pro výrobu tedy soud nepokládá za relevantní, pokud z jiných dokumentů nelze dovodit, že by výrobna byla postavena například zcela jinde.

3. Stanovisko Technické inspekce ČR není potřebné pro udělení licence

Nejvyšší státní zástupce rovněž řízení o udělení licence vytknul chybějící stanovisko Technické inspekce ČR. Došel k závěru, že když je elektrárna kategorizována v některé z tříd nebezpečnosti z hlediska úrazu elektrickým proudem, je povinným podkladem pro udělení licence i toto stanovisko. Soud však tuto námitku jednoduše odbyl tím, že splnění technických předpokladů provozu výrobny se v řízení o licenci prokazují pouze rozhodnutím stavebního úřadu a revizní zprávou.  Jiné doklady nelze podle energetického zákona a jeho prováděcích předpisů požadovat.

4. Pro licenci je podstatný celkový instalovaný výkon provozovny, ne počet a typ panelů

Nejvyšší státní zástupce použil v žalobě i oblíbený evergreen všech kontrol fotovoltaických elektráren a tvrdil, že licenci je zapotřebí zrušit i pro rozpor ve specifikaci počtu a typu panelů a měničů v revizní zprávě a protokolu o předání díla. Soud se s ní vypořádal tak, že pokud neexistují žádné jiné důkazy o tom, že by revizní zpráva byla zfalšovaná, není takový rozpor sám o sobě důvodem pro zrušení licence. Samotný poukaz na jiný typ panelů v revizní zprávě zásadně podle soudu nezpochybňuje její pravost a věrohodnost. Přisvědčil tak argumentu provozovatele, že pro licenci podstatný je celkový instalovaný výkon provozovny a dodávka konkrétních panelů je otázkou jejich dodavatelské dostupnosti. 

Tento názor soudu pomůže uklidnit řadu provozovatelů, kteří se pod dojmem kampaně státu proti solárním elektrárnám obávali důsledků kontrol počtu, výkonu a typů instalovaných panelů. Potvrdil se tak i názor naší kanceláře, že popis technologie výrobny (typu a počtu panelů) v revizní zprávě není sám o sobě určující pro to, zda je výrobna provozována v souladu se zákonem nebo ne. 

Racionální rozhodnutí brněnského krajského soudu má obecnou platnost a přináší odpověď na některé otázky, které se dotýkají řady dalších provozovatelů FVE. 

Rozhodnutí je důkazem, že soudy mohou být odolné vůči mediální kampani proti solární energetice a nepodlehnou politické objednávce.

Pavel Doucha, Frank Bold

Ozvěte se nám