Přiznávání odkladného účinku žalob proti správnímu rozhodnutí

24. 8. 2015 Pavel Černý Stavební právo a územní plánování Povolování staveb

Známé „my máme pravdu, oni mají stavbu“, neboli stav, kdy organizacím napadajícím nějakou stavbu z důvodu jejích negativních dopadů na životní prostředí, dá  soud za pravdu, ale stavba už stojí, by se mohlo postupně stát minulostí.

Podle našich zkušeností začaly soudy v posledních měsících častěji vyhovovat návrhům na přiznání odkladných účinků správním žalobám, a to právě zejména ve věcech týkajících se zásahů do životního prostředí.

Týká se to i žalob proti územním rozhodnutím, u nichž dosud soudy v mnoha případech, s odkazem na starší judikaturu, tvrdily, že podmínky pro odkladný účinek nemohou být nikdy splněny, protože územním rozhodnutím nemůže dojít k zásahu do práv žalobce. Tento trend má zřejmě následující 2 související příčiny.

Vliv mezinárodních závazků na přiznávání odkladného účinku 

Jednak se pravděpodobně po několika letech začíná ve větším rozsahu prosazovat názor, vyjádřený již před několika lety Nejvyšším správním soudem, podle nějž ve věcech týkajících se  životního prostředí vyžadují častější přiznávání odkladných účinků mezinárodní závazky ČR (Aarhuská úmluva a směrnice EIA). Podle správních soudů nejsou vady týkající se územního rozhodnutí důvodem pro zrušení navazujících povolení, zejména stavebního. Stavební povolení, pokud je vydáno dříve, než soud zruší územní rozhodnutí, může tedy i po tomto zrušení zůstat v platnosti. Konstatovaná nelegálnost umístění stavby (třeba i pro tak závažnou vadu jako je rozpor s územním plánem) pak nemá vůbec žádné faktické následky.

Za tohoto stavu je přiznávání odkladných účinků žalobám proti územním rozhodnutím jedinou možností, jak může být soudní ochrana reálná a efektivní. Tento názor potvrdil i Ústavní soud v nedávném rozhodnutí, týkajícím se povolovacích procesů pro dálnici D8 přes České středohoří.

Podle judikatury Nejvyššího správního soudu musí být „žalobcům z řad dotčené veřejnosti vyhovováno k jejich návrhům na přiznání odkladného účinku správní žaloby tak, aby nemohlo docházet k situacím, kdy v době rozhodování o správní žalobě již byl povolený záměr nevratně realizován […]. Pokud by návrhu na přiznání odkladného účinku vyhovováno nebylo, došlo by k porušení čl. 9 odst. 4 Aarhuské úmluvy a čl. 10a směrnice 85/337/EHS, neboť poskytovaná soudní ochrana by nebyla včasná a spravedlivá.“ Rozsudek NSS č. j. 1 As 39/2006 – 55).

Novela zákona EIA

Druhým důvodem "změny trendu" je novela zákona EIA, schválená na základě požadavku Evropské Komise a účinná od 1. dubna 2014. Podle této novely u staveb, které vyžadují posouzení vlivů na životní prostředí, podmínky pro přiznání odkladnému účinku žalobě zmírňují. Žalobce nemusí prokazovat, že mu výkonem rozhodnutí vznikne "nepoměrně větší újma", než vznikne jiným osobám tím, že odkladný účinek bude přiznán, ale "pouze" to, že výkonem rozhodnutí hrozí závažné škody na životním prostředí.

„Podstatné je prokázání toliko hrozby závažné škody, nikoliv až samotného následku v podobě škody (pak by totiž přiznání odkladného účinku žalobě ztrácelo smysl, neboť jeho účelem je právě zabránění takovému následku)."  Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. května 2015.

Výhled na účinnější soudní ochranu

Popsaný trend může nepochybně znamenat zvýšení nákladů pro investory, pokud žalobou napadené rozhodnutí nakonec nebude zrušeno. Na druhé straně jde o prakticky jedinou možnost, jak může být soudní ochrana ve věcech zásahů do životního prostředí a dalších veřejných hodnot účinná a přinést praktické výsledky.

Čtěte také:

Obraťte se na nás

Máme bohaté zkušenosti s uplatňováním práva v oblasti povolování staveb a územního plánováníKontaktujte nás. 

Pavel Černý

Advokát, partner

Ozvěte se nám