ERÚ stopnul podporu neoprávněně

20. 11. 2015 Energetika

ERÚ na rok 2016 vypsal podporu pouze pro výrobny elektřiny z podporovaných zdrojů uvedené do provozu v letech 2013 až 2015. Podle našeho názoru nezákonně. 

Dne 19. 11. 2015 ERÚ zveřejnil ve Věstníku cenové rozhodnutí pro podporované zdroje energie. Rozhodnutí stanovuje podporu pouze na elektřinu vyrobenou ve výrobnách uvedených do provozu v letech 2013 až 2015. Zároveň ERÚ ve svém tiskovém vyjádření deklaroval, že případné rozšíření i na ostatní zdroje bude závislé na vyjádřeních dalších úřadů k otázce možného konfliktu s EU pravidly pro veřejnou podporu. 

Má takový postup ERÚ oporu v právních předpisech?

ERÚ se v daném případě odkazuje na § 1 odst. 3 zákona o podporovaných zdrojích energie, podle něhož se ustanovení upravující postup pro stanovení výše a rozsahu podpory nepoužijí, pokud by podpora stanovená na jejich základě byla v rozporu s podmínkami pro poskytování veřejné podpory stanovenými právem Evropské unie nebo rozhodnutími Komise vydanými na jeho základě.

V prvé řadě je třeba konstatovat, že Komise doposud žádné rozhodnutí zakazující stanovení výše a rozsahu podpory pro zdroje uvedené do provozu před 1. 1. 2013 nevydala. ERU však argumentuje všeobecným zákazem poskytování doposud nenotifikované veřejné podpory ve smyslu Smlouvy o fungování Evropské unie a souvisejících prováděcích předpisů.

I když pomineme skutečnost, že současný krok ERÚ je zcela nepředvídatelný a není ani vztažen k žádné konkrétní legislativní či administrativní změně v systému podpory (za stejných podmínek byla podpora vypsána opakovaně v minulých letech), domníváme se, že argumentace ERÚ nemůže obstát ani právně. 

Zaprvé, přinejmenším sporná je i skutečnost, zda daná podpora měla být vůbec notifikována. Není totiž zcela jednoznačné, zda se v případě podpory pro výrobny uvedené do provozu do 31. 12. 2013 nejedná o tzv. existující podporu, která má z hlediska notifikačních povinností zvláštní režim, na který se neuplatní obecný zákaz poskytování podpory bez předchozí notifikace. 

Zadruhé, požadavek obsažený v zákoně o podporovaných zdrojích energie na stanovení podpory s podmínkami pro její poskytování stanovenými právem Evropské unie musí být, dle našeho názoru, chápán materiálně a vykládán tak, že se vztahuje pouze na podporu neslučitelnou s vnitřním trhem a nikoliv na podporu, která se do rozporu s evropským právem dostává pouze v oblasti procesních pravidel její notifikace.

Rovněž Komise přezkoumává podporu z materiálního hlediska – tedy z hlediska její slučitelnosti a nikoliv z hlediska její protiprávnosti. Za slučitelné s vnitřním trhem lze přitom považovat podpory stanovené v článku 107 odst. 3 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), mezi něž spadají mimo jiné podpory usnadňující rozvoj určitých hospodářských činností či oblastí, jakož i další kategorie podpor zpravidla zařazených pod některou z blokových výjimek.  

Samotný zákon o přitom § 1 přímo deklaruje, že sleduje zájmy Evropské unie vyjádřené ve směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a dále se výslovně odkazuje na nařízení o blokových výjimkách. ERÚ by tedy měl v kontextu těchto ustanovení nahlížet na uvedenou podporu jako na slučitelnou s vnitřním trhem, tj. rozsah jeho správního uvážení je v tomto smyslu značně omezen. Neslučitelnost podpory s vnitřním trhem by mohla prohlásit jedině Komise svým rozhodnutím, avšak dosud tak neučinila. 

Zatřetí, i kdyby platilo, že podpora měla být notifikována, lze jen obtížně akceptovat závěr, že ERÚ je zmocněn rozsah a výši podpory pro rok 2016 nestanovit. V takovém případě by se sice v pojmosloví evropských předpisů mohlo jednat o tzv. protiprávní podporu, pravomoc k pozastavení vyplácení podpory, příp. k nařízení vrácení již vyplacené podpory v řízení o protiprávní podpoře má dle kapitoly III. prováděcího nařízení pouze Evropská komise.

Judikatura Evropského soudního dvora sice dovodila, že v některých případech se i na protiprávní podporu vztahuje přímá aplikovatelnost zákazu vyplacení podpory do ukončení řízení před Evropskou komisí, avšak i v takovém případě mají vedle Komise právo pozastavit výplatu podpory pouze národní soudy, a to v rozsahu oprávnění, které jim český právní řád k provedení takového opatření svěřuje. Tato pravomoc národních soudů přitom byla dovozena k ochraně jednotlivců, jejichž práva mohou být vyplacením podpory dotčena, nikoliv k ochraně státu a jeho orgánů, tím spíše za situace, kdy případnou protiprávnost podpory takový stát vyvolal.

Uzavíráme tedy, že dle našeho názoru ERÚ není oprávněn vydat příkaz k pozastavení vyplacení podpory (což je ekvivalent nevypsání podpory pro zdroje, kterým tento nárok svědčí), a to ani fakticky, a nemá ani oprávnění takovou povinnost vymáhat.  

Lze se bránit proti nezákonnému postupu Energetického regulačního úřadu?

Dotčení provozovatelé jsou tímto poněkud svévolným postupem ERÚ vystaveni velmi nepříjemné situaci. Nedojde-li ke změně cenového rozhodnutí, budou pravděpodobně nuceni domáhat se svých nároků komplikovaným a časově náročným způsobem. Předběžně lze uvažovat o dvou způsobech.

Žaloba na nezákonný zásah ERÚ

Skutečnost, že ERÚ nevydá cenové rozhodnutí, podle něhož by měla být vyplácena podpora v roce 2016 pro některé výrobny elektřiny, přičemž je k tomuto vydání povinován ze zákona, lze hodnotit jako nezákonný zásah ERÚ a lze se vydání takového cenového rozhodnutí domáhat žalobou podle soudního řádu správního

Uplatnění nároku na náhradu škody

Zadruhé, pokud by vznikla výrobcům elektřiny škoda v důsledku nevyplacení podpory v roce 2016, případně v důsledku její pozdní úhrady, je stát povinen takovou škodu výrobcům elektřiny nahradit ve smyslu zákona o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, a to jak škodu majetkovou (např. v důsledku úroků za nesplacené splátky úvěru, nemožnosti hradit faktury dodavatelům a smluvní pokuty z toho plynoucí, apod.), tak také škodu nemajetkovou, jež vzniká samotnou nejistotou stran toho, zda bude výrobcům elektřiny podpora vůbec vyplacena. Nárok na náhradu škodu je třeba uplatnit u ERÚ a až v případě, že ERÚ požadovaný nárok plně neuspokojí ani ve lhůtě šesti měsíců ode dne podání žádosti, lze se obrátit s tímto nárokem na civilní soudy.

Zcela bez relevance potom není ani možnost uplatnění arbitrážních nároků vůči ČR z titulu nejrůznějších smluv o ochraně investic.

Potřebujete radu právníka týkající se energetiky?

Za váš byznys s čistou energií nasadíme všechny naše silné zbraně: znalost legislativního prostředí, orientaci v technických otázkách provozu a bohaté zkušenosti s postupem státních orgánů. 

Obraťte se na nás

Ozvěte se nám