Nefinanční reporting: jak udělat z povinnosti příležitost

9. 5. 2016 Nefinanční reporting Právo pro byznys a inovace Integrace mise do řízení firmy

Do konce roku 2016 Česká republika reformuje účetní právo tak, aby bylo v souladu s evropskou směrnicí o nefinančním reportingu, kterou v roce 2014 schválilo všech 28 členských států EU. Firmy mají do té doby čas se připravit na nové povinnosti reportingu, které jim směrnice ukládá. Report přitom neslouží jen veřejnosti, měl by být užitečný samotné firmě. Umožňuje jí identifikovat hlavní rizika a příležitosti ve vztahu ke společnosti, zlepšit řízení a strategické plánování, a integrovat hodnoty do firemní kultury.

Co obsahuje směrnice o nefinančním reportingu 

Účelem směrnice je poskytnout  investorům a veřejnosti informace o tom, jakým způsobem velké korporace přistupují k řízení dopadů své činnosti na společnost, a to s ohledem na zaměstnanecké otázky, lidská práva, životní prostředí a korupci. Z neoficiálních vyjádření Ministerstva financí vyplývá, že směrnice bude transponována novelizací zákona o účetnictví, a to minimalistickým způsobem, kdy zákon nebude ukládat korporacím žádné povinnosti nad rámec těch, které obsahuje samotná směrnice. Text směrnice tedy můžeme považovat za vodítko, koho se zákon dotkne a jaké mu uloží povinnosti. 

Povinnost nefinančního reportingu v ČR dopadne na několik desítek společností, primárně se jedná o velké korporace, jejichž akcie jsou obchodované na burze. Mezi povinné subjekty patří i úvěrové instituce a pojišťovny. Od těchto firem se bude nově vyžadovat, aby jednou ročně sestavily přehled informací o své činnosti, který bude zahrnovat následující informace.

  • Stručný popis obchodního modelu firmy.
  • Popis politik nebo strategií, jež podnik sleduje ve vztahu k environmentálním, sociálním a zaměstnaneckým otázkám, dodržování lidských práv a boji proti korupci, a to včetně uplatňovaných postupů náležité péče (due diligence).
  • Výsledky těchto politik/strategií.
  • Hlavní rizika související s výše uvedenými otázkami, jež jsou spojeny s pracovními postupy podniku, včetně uplatňovaných postupů náležité péče.
  • Klíčové ukazatele pro vyhodnocení výše uvedeného.

Firma by měla zhodnotit přímé dopady své činnosti a posoudit své dodavatelské řetězce a vztahy se zákazníky a jinými obchodními partnery. Výstupem této analýzy by měl být popis identifikovaných rizik a opatření, která firma má  pro jejich předcházení a pro řešení těch rizik, která eskalují. 

Nepřímo se povinnost reportovat dotkne i českých dceřiných firem koncernů sídlících v zahraničí, a také řady firem, které figurují v dodavatelském řetězci povinných subjektů, například vyrábějí pro některou z velkých automobilek. Minimálně musejí počítat s tím, že od nich jejich odběratelé budou nově očekávat přísnější standardy řízení ve výše uvedených oblastech.

Jedná se o informace, které z logiky věci jsou relevantní pro  potenciální investory stejně jako pro vlastní řízení firmy a její strategický rozvoj. V čím dál větší míře se o ně zajímají také zákazníci. Tento vhled může být velmi užitečný nejen pro hrstku velkých firem, kterých se nová povinnost přímo týká, ale také pro menší rozvíjející se firmy, které si chtějí zachovat lidský přístup k podnikání.

Nefinanční reporting není CSR

Mnoho firem již dnes publikuje, co vykonává v rámci tzv. společenské odpovědnosti firem (corporate social reponsibility, CSR). Ve většině případů se však tyto zprávy věnují marginálním, často filantropickým aktivitám, které nemají zásadní význam pro podnikání firmy. Výsledkem je, že tyto reporty nejsou pro nikoho relevantní, nevyjímaje samotné vedení těchto firem. Nefinanční reporting by měl jít podstatně dál. Měl by sloužit samotné korporaci a umožnit:

  • Zlepšení celkového řízení korporace.
  • Integrování hodnot a účelu firmy do jejího fungování.
  • Kvalitnější dlouhodobé plánování (identifikaci rizik a příležitostí).
  • Lepší management vztahů se zákazníky, dodavateli a dalšími.

Je zmeškanou příležitostí, pokud firma odevzdá report a sama si z něj neodnese nic.

Ozvěte se nám