Lhůta pro zavedení Směrnice o autorském právu na jednotném digitálním trhu je v polovině. Co úprava přinese v praxi?

8. 6. 2020 Lucie Smolka Právo ICT

Jedním z důležitých cílů Evropské unie je modernizace pravidel na poli autorského práva tak, aby všichni občané a účastníci jednotného trhu mohli využívat příležitostí, které moderní technologie a zejména internet, nabízí. Na jaře loňského roku  vstoupila v platnost Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2019/790 o autorském právu a právech s ním souvisejících na jednotném digitálním trhu a o změně směrnic 96/9/ES a 2001/29/ES (dále jen „Směrnice“). Polovina lhůty pro transpozici směrnice již uplynula – členské státy EU musí směrnici zapracovat do příslušných právních předpisů nejpozději do 6. června 2021.

Přijetí Směrnice předcházela vleklá diskuse a její text se od prvotního návrhu velmi změnil. Hlavní slovo ve vyjednávání měly v závěru velké platformy pro poskytování obsahu, nakladatelé a vydavatelé nebo ochranné organizace autorské. Co bude Směrnice v praxi znamenat, přibližujeme v tomto článku.

Online sdílení obsahu

Nejdiskutovanější článek 17 (dříve známý pod číslem 13) reguluje užití chráněného obsahu poskytovateli služeb pro sdílení obsahu online, jako jsou služby YouTube, Instagram, Facebook, Vimeo. Stanovuje, že tyto velké platformy musí získat k autorským dílům – zejména hudbě, videím nebo třeba streamovaným hrám  – které do jejich systému nahrají uživatelé, svolení k jejich dalšímu šíření. Tyto platformy se tak stávají odpovědnými za obsah, který uživatelé do jejich digitálního prostoru nahrají. Jsou proto nuceny učinit opatření, která je této odpovědnosti pokud možno zbaví. Tato úprava budí pozornost nejvíce navrhovaným užitím filtrů, které budou analyzovat obsah nahrávaný uživateli na stránky poskytovatelů a vyhodnocovat jej z hlediska možného porušení autorských práv. 

Poskytovatelé mají prakticky dvě možnosti. Mohou získat oprávnění k užití nahrávaného obsahu. Směrnice však nevyžaduje, aby takové oprávnění bylo získáno přímo od nositele práv, v úvahu tedy přichází licencování v režimu rozšířené kolektivní správy. Nicméně i v takovém případě bude vzhledem k milionům uživatelů prakticky nemožné veškerá potřebná oprávnění získat. Proto se pravděpodobně velká část poskytovatelů uchýlí k další možnosti, tedy vynaložení úsilí ke splnění požadavků stanovených v odst. 4 čl. 17. Právě tato možnost vedla k vzrušeným debatám, že úprava nejen že povede k zavedení filtrování obsahu internetu, ale že je takové ustanovení v rozporu s právem EU, včetně Listiny základních práv Evropské unie.

Obavy z negativních dopadů

Ačkoliv se sám čl. 17 snaží vyloučit některé potenciální negativní dopady obavy z jeho implementace přetrvávají. Filtry blokující obsah totiž pravděpodobně způsobí nadměrnou blokaci zveřejnění uživatelského obsahu, zkomplikují sdílení obsahu, který spadá pod autorskoprávní výjimky a mohou omezit některé ze základních lidských svobod. Jedinými výjimkami, na které úprava nahrávání obsahu nedopadne, jsou online encyklopedie (Wikipedia) nebo např. softwarové platformy s otevřeným zdrojovým kódem (GitHub).

Prozatím zřejmě jediným fungujícím systémem, který funguje na principu filtrování obsahu, je služba ContentID provozovaná YouTube. Ani tento systém však nefunguje bezvadně, projevují se v něm výše zmíněné problémy, protože nedokáže rozlišit užití na základě výjimek a omezení autorského práva (např. parodická výjimka), nebo užití v rámci tzv. umělecké licence. Toto jsou případy, kdy uživatel skutečně může užít dílo někoho jiného bez jeho souhlasu, nicméně technické metody filtrace nejsou schopné takové užití rozpoznat. Aby to bylo možné, museli bychom požadovat, aby příslušným filtrační systém rozeznal satiru – což může být obtížný úkol i pro člověka.

Praktické dopady Směrnice 

Praktickým dopadem této úpravy je riziko omezování šíření kultury obecně, limitace uměleckého vyjádření, které bude muset procházet filtračním a prověřovacím procesem, a nejasná budoucnost streamingu. V případě streamování (zejm. oblíbený streaming počítačových her) rovněž dochází k sdělování díla veřejnosti, tedy užití díla, které v případě absence souhlasu porušuje práva autora. Rovněž v tomto případě bude mít poskytovatel streamovací služby (Youtube, Twitch) povinnost opatřit si práva k streamovanému obsahu, případně výrazně limitovat možnost streamingu, což by hráče a příznivce počítačových her jistě nepotěšilo. 

Problémem může být nová úprava i pro poskytovatele služeb pro sdílení online. Zejména v případě menších poskytovatelů služeb může dojít k tomu, že nebudou schopni zajistit buď potřebná autorská práva k obsahu, nebo filtraci zveřejňovaného obsahu. 

V případě, že potřebujete ošetřit přenos a sdílení autorských děl na internetu nebo vytváříte autorská díla, které využívají výjimek a omezení autorského práva na internetu a potřebujete poradit jak můžete postupovat a na co se připravit v souladu s nastupující právní úpravou, obraťte se na nás.

 

Lucie Smolka

Právnička

Potřebujete právní radu ohledně sdílení autorských děl na internetu?

Prokonzultujeme s Vámi konkrétní situaci a poradíme Vám, jakým způsobem můžete postupovat v souladu s novou právní úpravou.

Obraťte se na nás

Ozvěte se nám